Archive for the ‘Články’ Category
Žádost o ruku
Jestli už vám došlo, že žijete s tou pravou nebo jste nějakou potkal a víte, že se s ní chcete oženit. Je na místě ji pořádat o ruku.
Dříve měly zásnuby mnohem větší význam, protože povolovaly snoubencům se držet za ruce a vůbec společně vystupovat na veřejnosti. Snubní obřad už dnes dodržují jen konzervativnější rodiny. Je to akt, který prodlužuje krásnou atmosféru před svatbou.
Při zásnubách hrají velkou roli dary. Nastávající snoubenka by měla dostat od muže bílou kytici, která by ovšem neměla být honosnější, než bude svatební. Partneři by si měli také vyměnit zásnubní prsteny. Ten pro ženu by měl být bohatší s nějakou zvláštností, například s kamenem.
Pravidla také umožňují, že prstýnek dostane jen snoubenka. Snoubenky by, ale přesto měla něco svému partnerovi darovat. Nejčastěji jsou to věci, které bude nosit stále u sebe. Můžou to být hodinky, řetízek, náramek atd. Pro umocnění pocitu zasnoubení se na dary nechává vyrazit datum nebo jména. Tyto dary se také při rozchodu vrací, což je symbol vrácení slibu společného života.
Na hostinu o zásnubách se zve jen nejbližší rodina, rodiče a sourozenci.
Svatební tradice
Tradice, které měly v minulosti pro svatebčany velký význam. Jsou to i tradice, které neprobíhali přímo v den svatby.
Zkoušky
Před nevěstiným domem se přichystal před příchodem nastávajícího manžela špalek se sekerou a láhev vína. Jestliže, si vzal do ruky sekyru, bylo to velmi dobré znamení, že se bude umět postarat. Vzal-li si láhev vína, většinou se jednalo o méně schopného muže, který se pravděpodobně stane alkoholikem.
Naopak zkouška ženy probíhala v ženichovo domě, kde byla připravena metla. Pokud ji žena vzala, rychle zametla a vrátila ji na místo, dokázala tím, že chce být dobrou hospodyní.
Rýže
Když jsou novomanželé svoji a odcházejí ze sálu, jsou zasypáváni rýží (můžeme se setkat i s oříšky, bonbony nebo rozinkami). To má zajistit Hojnost potomků.
Církevní svatba
Církevní svatba je chápána o mnoho důležitěji než normální občanské svatbě. Křesťané ctí zásadu: “Co Bůh spojil, člověk nerozděluj!”. Proto se do církevního sňatku vstupuje pouze jednou, protože manželství je na doživotí. Jsou zde výjimky v případě úmrtí jednoho z manželů nebo specifické okolnosti, které jsou však prozkoumávány. Například u Římskokatolické církve smí být takováto výjimka udělena jen Papežem.
Snoubenci uzavření manželství prohlašují před církevním orgánem, která musí být registrována na Ministerstvu vnitra ČR. Prohlášení se dělá před osobou s církevním pověřením.
Svatba se koná na místě určeném církví. Většinou je to kostel, ale může se konat ve sborovně či modlitebně. Podle zákona je možná výjimka vzít se na jakémkoli místě, když jeden ze snoubenců umírá.
Snoubenci jsou povinni oddávajícímu předložit osvědčení, které vydává matriční úřad. Toto osvědčení dokazuje, že, se splnili všechny zákonné náležitosti. Nesmí být starší než 3 měsíce.
Nejvíce sňatků se uskutečňuje v Římskokatolické církvi. Velký rozdíl oproti normální svatbě jsou setkání svatebčanů s farářem. Nejčastěji těchto schůzek bývá šest.
V případě, že věřící je jen jeden ze snoubenců, ale přesto by chtěli církevní svatbu, je to možné jen po souhlasu biskupa.